Článek byl publikován 25. 10. 2021 | Doplnění proběhlo 1.12.
Meditace kromě nalezení vnitřního míru rozvíjí schopnosti koncentrace, emočního vnímání a zesílení intuice. Díky lepšímu propojování neurálních drah také pomáhá domyšlení. Možná pomáhá i dalším schopnostem, já zatím ovšem objevil pouze tyto přínosy.
V meditaci, stejně jako i ve všech dalších oblastech života, si hledám vlastní cestu. I přes to se vždy inspiruji od někoho, kdo má v dané disciplíně již zkušenosti. Proto vycházím ze dvou směrů; jeden je směr Indického gurua Sri Chinmoye a druhý je tibetský buddhismus s jeho Dalajlámou. Toto složení volím ze dvou důvodů. Pro začátek meditace potřebujete nějaké vzdělání, kvůli správnému praktikování. Ve vědecké knihovně jsem narazil na knihu Sri Chinmoye o meditaci, uváděnou jako nejkvalitnější zástupce, tak jsem si ji půjčil. Dnes ji mám zakoupenou a hoví s v mé knihovně. Popis, jak se praktikuje meditace tam je perfektní, ale nelíbí se mi tam náboženský nádech, mě zajímá jen meditace. Tak mě má cesta vede k buddhismu. O buddhismu jsem totiž věděl, že je vnímána jako filosofie, nikoliv náboženství. Buddhisté sice věří na vyšší moc, ale soustředí se na rozvoj vlastní duše a ne na uctívání prvotního tvořitele, či jiného božstva. Dle Dalajlámových slov, meditace se ve východních náboženských kruzích téměř neliší, liší se pouze okolní pojetí a vnímání světa. A tak pokračuji dále v meditaci podle instrukcí Sri Chinmoye, ale myšlenka pojetí patří buddhistické filozofii. Samotná meditace má více účelů, ale její konečný cíl je připravení duše a srdce na úmrtí. Nezasvěceným to někdy připadá zvláštní, či možná dokonce morbidní, ale z pohledu osobního rozvoje jde o základní stav. Myšlenka na konec, je totiž počátkem začátku.
Meditaci dnes využívá spousta lidí i mimo východní náboženství a filozofie. Například v OSN mají (nebo měli, pravidelně to nesleduji) zástupci národů řízené meditace, aby nebrali věci příliš vážně. Jestli si říkáte, že je hloupé tam nebrát věci vážně, tak do určité míry máte pravdu, ale jen do určité. Člověku, který je totiž vystaven velkému tlaku a velkému množství negativních emocí, tyto faktory způsobují v mozku změny. Je vědecky dokázáno, že takové jevy způsobují nárust části mozku, která je zodpovědná za zpracování negativních vjemů, ale na úkor části, která zpracovává ty pozitivní. Pravidelná meditace právě dokáže tyto negativní změny trvale napravit. Vše je vědecky zdokumentováno. Odkaz na článek který popisuje meditaci z vědeckého úhlu pohledu.
Když jsem poprvé meditoval, hodně jsem se na to připravoval a byl jsem zvědavý, co se bude dít. Nejlepší je během meditace sedět v pozici takzvaného lotosového sedu, v józe je pod názvem Padmásana. Tento sed je ale velmi obtížný, je to takový turecký sed na ruby, takže jsem ho moc dlouho nezvládl, nebyl jsem na to dost ohebný. Hlavně jsem měl sedět narovnaný a v klidu. No samozřejmě to nešlo, furt jsem se nějak vrtěl, měnil pozice sezení upravoval průvodní hudbu, no hrůza. Ale i přes to to bylo něco neskutečného. Když meditujete máte pocit, že vstřebáváte kosmickou energii, ta vámi proudí, pročišťuje Vaše tělo a zbavuje Vás všeho negativního, které s výdechem z Vašeho těla odchází. Během celého procesu se odprošťujete od veškerých myšlenek a jen se soustředíte na to, jak dýcháte. Pro mě to bylo dost složité, v hlavě se mi střídá jedna myšlenka za druhou, ale i přes to se mi to chvilkami daří. Meditace je sama o sobě hodně osobní záležitostí. Když jsem meditoval poprvé, tak se mi chvilkami podařilo dostat hluboko do svého podvědomí. Ve své mysli jsem vidím sám sebe, jak medituji, ale pouze jako takovou prizmatickou siluetu, vstřebávající a vylučující různé formy energetických vln. Bylo to opravdu zajímavé. Tento stav se mi však podařilo navodit jen jednou. Od té doby, se mi k němu podaří jen mírně přiblížit, ale cítím, že je pořád hodně daleko. Meditační praxe je každodenním návykem, ale přišlo mi, že je to čím dál tím méně záživné, za chvíli jsem meditoval jen jednou týdně, až jsem na čas s meditací skončil úplně. Měl jsem pocit, že to je ztracený čas, protože jsem měl dojem, že mi to nic nedává.
Když jsem u nás na chatě, příjemně se mi medituje venku na zahradě. Tam mě jednou při meditaci vyfotila babička. Když jsem plánoval realizaci svého webu, napadlo mě si tam tu fotku dát. Jenže ta doba nebyla naplněna meditací, proto jsem ji tam nemohl dát. Jenže chci aby ta fotka tam byla. A tak od té doby pravidelně medituji. Každý den usedávám na mé místo k tomu určené. Chvíli to bylo pořád stejné, sedím tam, poslouchám buddhistickou meditační hudbu, soustředím se na dýchaní, ale vlastně se nic neděje. Jsem ale trpělivý, přece kvůli tomuhle by nemeditovalo tisíce, ne-li miliony lidí. Po několika týdnech každodenní meditace pozoruji první změny. Během dnů jsem více uvolněný, s postupujícím časem jsem i klidnější při samotné meditaci. Vše se postupně rozvíjí. Například není tomu dlouho, co si všímám změny ve vnímání samotné buddhistické písně. Mniši trénují speciální melodie k meditaci mnoho let, dostávají ji tak na úroveň která člověka při meditování vede. Jejich hlas se naladí na vlnovou délku mozku, beta vlny díky čemuž jej uklidňuje. Při poslechu slyším v jejich písni česká slova, reagující na to, jestli se nadechuji a přijímám pozitivní, anebo vydechuji a vylučuji negativní. Hodně mě to fascinovalo, protože samotný text s češtinou nemá nic společného. Když teď medituji a dostanu se po několika minutách do hlubokého stavu, mám přivřené oči. Sedím v tureckém sedu a kostrčí se opírám o rám okna, dosáhnu tak ideálního uvolnění. Jsem celý v bílém a pod sebou mám bílou deku. Hluboce se nadechuji, chvíli dech držím a poté vydechnu. Po výdechu chvíli čekám, než se znovu nadechnu. Při nádechu podvědomě pociťuji, jak vstřebávám energii z vesmíru a mého okolí. Když držím dech prociťuji, jak mnou energie proudí a očišťuje mé tělo. Po celou dobu na nic nemyslím a vnímám buddhistickou hudbu. Poté vydechnu a vyloučím ze sebe vše negativní. Počkám, až to odplyne dále ode mě a znovu se nadechnu. Dýchám zhluboka, ale pomalu. Sri Chinmoy říká, že pokud by mi před obličej dali nit, neměla by se při nádechu a výdechu ani pohnout. Před meditací si dám fyzickou očistu. Když medituji a mám téměř zavřené oči, vidím na povrchu vnitřní strany mých víček pulzující prizmatický útvar. Při nádechu slyším slova o radosti, při výdechu slova melancholie. V sobě cítím, jak se má emoční hladina mění a dává mi prostor k lepšímu nadechnutí. Ale stav, který jsem zažil při první meditaci, je ještě daleko přede mnou.
Doplnění:
Postupem času jsem se dostal k tomu, že medituji intuitivně. Když mám náladu a chuť, nebo když na něco čekám, či někam jedu. Předtím jsem to měl v každodenním programu a nyní to nechávám volně plynout.
