Klid. Blahodárné slovo. Když disponujeme schopností zachování klidu i za těch nejnáročnějších situací, nepřemáháme se. Jenže zachovat klid není někdy vůbec snadné. Obzvlášť v dnešním uspěchaném světě, plném stresu a napětí. Abychom si navodili pocit klidu, je zapotřebí soustředění své pozornosti na tady a teď. Ve článku o meditaci zmiňuji techniku mindfulness, která s touto ideou pracuje. Pro mě samotného je nastolení klidu někdy celkem výkon. Nějak jsem se naučil na sebe tlačit, hnát se, a dnes, když vím, že se nikam hnát nemusím se i tak občas přistihnu, že mám zařazenou vyšší rychlost.
Vysoké životní tempo není vůbec zdravé. Při vysokém tempu nedáváme prostor sami sobě, jsme ve stresu, a následně si tak zvyšujeme riziko například rakoviny, infarktu, nebo mrtvice. Proto je klid v našem životě velmi důležitý. Kromě mindfulness a meditace je k rozvoji vlastního klidu vhodné také například tai-chi. Já osobně jsem s ním žádnou zkušenost nikdy neměl. Ale klid je pro nás důležitý, a ne každého třeba meditace osloví, tak mě napadlo se o něm zde zmínit. Pokud nevíte, co je to tai-chi, jedná se o původně bojové umění z Číny, jehož základem jsou klidné, precizní a pomalé pohyby. Je velmi efektivní k vypuštění všeho okolo nás, nastolení klidu a rozvoji vlastního sebeuvědomění. Při tématu klid ještě zmíním jógu. Jógu jsem praktikoval pouze několikrát, zhruba ve 20 letech. Podle mě může být stejně tak efektivní, jako tai-chi. Mě osobně ovšem moc neoslovila. Nejvíce mě oslovuje meditace. Při ní se člověk nejlépe uvolní a navíc se dostává do hlubin sám sebe. To žádná z předchozích tří oblastí nedokáže.
Proč je vlastně klid tak důležitý? V dnešním světě hodně lidí řekne „nemám čas, musím udělat spoustu práce, a stejně jednou umřu, tak proč se tímhle zdržovat?“ V tom je právě podstata háčku. Čím více spěcháme, tím je větší pravděpodobnost, že se budeme muset k něčemu vracet. Když se uvolníme a nastolíme klid v mysli, tak se budeme lépe rozvíjet. To nám pomůže k lepšímu porozumění toho, co děláme, a to nám uspoří čas. A navíc se budeme při tom všem cítit mnohem lépe. V minulosti jsem se snažil mít všechno co nejrychleji. Moje heslo byla rychlost. Dnes už vím, že rychlý je vlastně někdy pomalý. Je to takový paradox. Není důvod ke spěchání, co se má stát, to se stane. Naší zodpovědností je určení, co chceme, aby se stalo. Na nás ovšem není rozhodnutí, kdy se to stane. Můžeme se rozhodnout, kdy chceme, aby se to stalo. Kdy se to ale skutečně stane, někdy nemůžeme mít pod kontrolou. Proto je důležité ve chvílích, kdy vše nevychází přesně podle našich představ, přesunout svou pozornost na klid a nenechat se ovládnout vztekem, smutkem, nervozitou nebo strachem.
