Proaktivita je v dnešní době velmi oceňovanou vlastností. A to protože jí moc lidí nedisponuje. Většina lidí je reaktivní Protože tyto dva pojmy spolu úzce souvisejí, procházím v článku oba. V logické úrovni je proaktivní chování na pomyslné pravé straně a reaktivní na straně druhé. Já osobně obě řadím do tzv. modelu přístupu. De facto na každou z částí jedné ze stran připadá protichůdná myšlenka. V hlavě člověka se to projevuje takto:
Proaktivní přístup – Uvědomuji si, že mezi vnějším podnětem a tím, jak na něj zareagujeme mám prostor k úvaze a rozhodnutí, jak se zachovám. Volím si odezvu. Jsem si vědom, že moje odezva je pod mou kontrolou, ale že to, co po ní následuje už nekontroluji. Nosím si vlastní počasí v sobě.
Reaktivní přístup – Žiji podle počasí venku. Mám pocit, že můj život je v rukou vyšší moci. Domnívám se, že mezi podnětem a odezvou není prostor k vlastnímu rozhodnutí. Žiji podle okolního dění, jsem přímo ovlivnění kulturou a obecně přijímanými myšlenkami.
Tyto dvě myšlenky jsou hlavními pilíři obou přístupů. Jejich rozdíl je evidentní. Jde o otázku toho, jak se člověk zachovává. K proaktivnímu přístupu je třeba určitá dávka jistoty. Povědomí vlastní identity. Jsou lidé, kteří jsou od přírody proaktivní. Pak jsou lidé, kteří žijí podle obecně přijímané determinace. Akceptují to, odkud jsou, a jsou zvyklí, že jim v minulosti pokaždé někdo říkal, co mají udělat. Čekají, co se změní v jejich okolí, a jak je to ovlivní. Netvrdím, že jde o něco špatného. Jen tvrdím, že to člověku svazuje jeho ruce. Ovšem když změním úhel pohledu, ničemu se nedivím. Proaktivní přistupování k životu sebou nese určité riziko. Jakoukoliv činností, kterou od nás nikdo neočekává, vstupujeme na pole očekávání, jak na něj zareaguje okolí. Po každé akci následuje reakce. Proto se proaktivita projeví jen v případě, že jsme si jisti v tom, co děláme. V případě, že člověk udělá něco, co po něm nikdo nechce, nese za své rozhodnutí plnou odpovědnost. To sebou nese i umění přiznání chyby a práci na její nápravě. Přiznání chyby není slabostí, je to přijmutí zodpovědnosti za své činy. Reaktivní člověk jedná na základě svých pocitů. Pocity člověku leccos napoví, ale nejsou rádcem. Proaktivní člověk jedná v souladu se svými hodnotami, je iniciativní, předvídá a řídí se principy. To vidím jako jeden z mnoha důležitých rozdílů mezi přístupy. Předvídání toho, co může nastat po našem vykonání rozhodnutí. Pokud máte strach z proaktivity, není důvod. Cesta proaktivního přístupu Vás vždy vede skrze rozvoj Vašich zkušeností. Proaktivní také znamená vědomí toho, že nejsme dokonalí. A tak v případě, že se rozhodnete k jednání, ale nejste si naprosto jisti základů, o které ho opíráte, vše si ověřte. I když proaktivita zahrnuje přiznání chyby a její nápravu, je důležitější předcházení chybám. Reaktivní přístup je sice svým způsobem bezpečný. Na druhou stranu Vás příliš daleko nedostane.
