Osud, přemýšlíte někdy nad ním? Existuje něco, co předurčí naše kroky? A jestli ano, pak co je to? Anebo je to pouze na nás, kam putujeme? Pokud je pouze naše rozhodnutí to, kam na své cestě životem jdeme, co bychom měli znát? Říká se, že žití je to největší umění na světě, že prý lidé spíše přežívají než žijí. Těmto otázkám se v tomto článku stavíme čelem. Je to jediná cesta k možnosti pevného uchopení kormidla našeho života. Možnosti umožňující cestu místy, která nás naplňují štěstím.
-
Já si představuji osud jako takový „kovový drát s izolací“. Tento drát představuje osud lidstva jakožto celku. Plyne jedním směrem a je neměnný. Ale osud jednotlivce se v tomto drátu pohybuje jako elektron. Elektron naráží o ostatní elektrony a mříže atomu, a takto mění svůj směr. Ale pouze v rámci tohoto kovového drátu. Cesta z něj je uzavřená. Ovšem na rozdíl od elektronu, je člověk živý, myslící a spontánní tvor. A tak kudy se vydá, je zcela na něm.
Neměnnost osudu lidstva jakožto celku myslím tak, že jej nelze měnit skokově, ale je potřeba k tomu dlouhý proces. Na rozdíl od jednotlivce, který se může v okamžiku rozhodnout, že svůj život změní od základu.
Co je to tedy ten osud jednotlivce?
Osud jednotlivce je budoucí sada možností úkonů, vyplývající z jeho aktuálního stavu, který se vyvíjí z minulých událostí, při vztahu k celku jehož je součástí, dějíc se vše v reálném čase.
To, co si v životě člověk zvolí, jeho budoucnost je jeho osudem. Vše, co se teprve stane, a nikoliv to, co se už stalo, nebo se děje. Události, které se zrovna dějí, jsou přítomný stav. A události, které se již staly, jsou prostě minulostí. To vše se propojuje v mysli jedince, který vnímá vše, co se mu stalo, co se teď děje, a co chce, aby se událo. Jak tyhle informace využít v náš prospěch? Pojďme se na to podívat. Definice sama o sobě je jednoduše uchopená. A pro její smysluplné pochopení je nutno se na ni dívat od jejího konce, směrem nahoru. Proto si postupně směrem od konce všechny její části probereme.
-
dějíc se vše v reálném čase.
-
Každý člověk přemýšlí nad tím, co se stalo, co se děje, a co chce, aby se dělo. Čím více si člověk pamatuje, tím je i širší záběr této úvahy. Díky schopnosti přemýšlení ve třech časových úsecích se dokáže rozhodovat nad tím, co je pro něj nejlepší. Tímto způsobem dochází k výběru voleb. To, jak moc dobrá volba to bude, závisí na jeho aktuálním stavu, ke kterému se ještě dostaneme. Termín vše v přítomném čase také znamená fakt, že v jeden okamžik můžeme dělat pouze jednu činnost, nebo součinnosti. Můžeme tedy jen třeba jít a při tom telefonovat, anebo být na schůzce, mluvit s klientem a psát poznámky. Už ale nemůžeme dělat poradu a při tom obchodní schůzku, anebo připravovat proslov k týmu a užívat si relax u filmu. Jde o to, že máme pouze určitý počet činností, které za svůj život stihneme. Proto pokud chceme něčeho dosáhnout a chceme žít plnohodnotný život, je třeba své činnosti dobře plánovat a systematicky kombinovat, a tak využít veškerý čas naplno.
-
-
při vztahu k celku jehož je součástí,
-
Celek je faktor, který nás nějakým způsobem přímo ovlivňuje. Jeho úrovní je mnoho. Od nás samotných a našich buněk, k naší rodině, pracovnímu kolektivu, dopravní tepně, na které můžeme zrovna jet, nebo národu, jehož jsme součástí. Každá z těchto úrovní nás nějakým způsobem ovlivňuje, stejně tak i do jisté míry ji ovlivňujeme my. Jde o to, abychom v těchto vztazích našli rovnováhu, například nezanedbávali rodinu a nepřeháněli to s prací, ale také abychom si dávali určitý pozor na své okolí, které nám může házet klacky pod nohy. Proto, když na vše myslíme, nic nám nezabrání v cestě tam, kam chceme. Kromě toho je třeba si uvědomit, že sice žijeme ve světě kde je možné téměř vše, ovšem pokud je náš cíl např. být vedoucím v nějaké společnosti a v jednu chvíli může být tento vedoucí jen jeden, volit své kroky moudře, abyste jím byly Vy.
-
Toto jsou dva faktory, které určitým způsobem vymezují počet možností, kterými se můžeme vydat. Je důležité je brát v potaz, ale nikoli se na ně soustředit. Protože každá taková činnost navíc nás stojí energii, kterou můžeme využít pro produktivní činnosti. Být produktivní a věnovat se sobě, je totiž mnohem efektivnější, než řešit, co kdo dělá.
-
který se vyvíjí z minulých událostí,
-
Zde se bavíme o takové časové ose, která stále plyne dál, a díky které nám přibývají nové vzpomínky, které nás tvoří na základě našich jedinečných zkušeností. A díky tomuto se dostáváme pomalu k možnosti volby našeho osudu. Jak to? Vzpomeňme si na výběr naší školy. Kdybychom zvolili jinou, měli bychom stejné vzpomínky? Samozřejmě že ne, a taky bychom byly jinde, s jinými přáteli a jinými možnostmi. Ať už naše možnosti byly jakékoliv, konečné rozhodnutí je na nás. Zvolili jsme si svůj osud. Události, které se vyvíjí, představují vlákno, které můžeme následně využít ve svůj prospěch.
-
Pokud nesouhlasíte s tím, že se vždy můžeš rozhodnout, tak Vám uvedu příklad, který tuto možnost potvrzuje. Viktor Frankl byl Žid, odsouzený k pobytu v koncentračním táboře. Během svého pobytu si uvědomil zásadní věc a to, že sice jeho utiskovatelé mu můžou mučit tělo, ale s tím, co se děje uvnitř něj, nic nezmůžou. Uvědomil si, že mezi podnětem a odezvou má čas na to aby se rozhodl, jak na podnět zareaguje. Rozhodl se, že bude člověkem s klidem v srdci a svobodnou myslí v nesvobodném prostředí. Během svého pobytu této filosofii učil jak německé vojáky, tak další Židy.
-
vyplývající z jeho aktuálního stavu,
-
Aktuální stav
-
-
-
-
Tři úrovně a třináct kategorií zahrnuje aktuální stav člověka. Bezprostřední vnímání, uvědomělé vnímání a plánované vnímání. Úrovně jsou pevně dané, ale některé kategorie či podkategorie mohou svou pozici měnit v závislosti na situacích a sebeuvědomění. Jde o takovou kostru, kterou osud obaluje. Je využitelná kýmkoliv, kdekoliv a v jakékoliv době. Člověk, který si je plně vědom celého svého aktuálního stavu, prochází procesem úvahy, zda-li je s ním spokojený, či nikoliv. A jestli s ním chce, anebo nechce něco dělat. Ať tak či onak, dochází k možnosti volby, buď vědomé, anebo nevědomé.
-
-
Bezprostřední vnímání (zpravidla nad těmito podkategoriemi nepřemýšlíme, změna nastane ve chvíli, kdy nás nějaká potřeba nebo emoce nutí k jejich úvaze.)
-
Místo (to kde se aktuálně nacházíme, vztyčný bod, který určuje naší bezprostřední sadu budoucích možností úkonů a možností, jak nás může ovlivnit okolí.) Tato podkategorie se přesouvá do uvědomělého vnímání ve chvíli, kdy s někým komunikujeme přes nějakou síť a sdělujeme svou polohu. Dále do plánovaného vnímání když cestujeme a plánujeme trasu.
-
Osobnost: část které nevěnujeme vědomou pozornost (to kým jsme a jak fungujeme v realitě). Náš charakter a temperament (sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik). Míra spontánnosti a impulzivity. Jestli jsme introvertní, nebo extrovertní. Naše povaha (to, jak jsme vytrvalí, odhodlaní, houževnatí, precizní a ambiciózní). Dále vlohy, zručnosti a talenty. Schopnost učit se. Aktuální potřeby, pocity, emoce a touhy. Naše postoje, role a svědomí. Míra empatie, paměť, struktura intelektu a naše vzorce chování uložené v nevědomí (jakým způsobem uvažujeme nad situacemi a jevy v našem okolí). Jaké máme znalosti, dovednosti a zkušenosti. Naše vzpomínky. Principy, které nás řídí. Schopnost intrapersonální komunikace. Jak umíme přijmout odpovědnost za své chování. Ctnosti, geny a hodnoty. Tato podkategorie se může přesunout do uvědomělého vnímání v případě, kdy se analyzujeme, například v nějakém testu, nebo když se chceme prezentovat při zájmu o novou práci. Nebo do plánovaného vnímání když usilujeme o porozumění sobě samému a rozhodujeme se, jakým člověkem chceme být.
-
Práce (čemu se věnujeme s úmyslem vydělávat peníze). Přesouvá se do uvědomělého vnímání v případě, kdy ji někomu popisujeme.
-
Zájmy (koníčky, hobby). Přesouvá se do uvědomělého vnímání v případě, kdy se o nich s někým bavíme.
-
Zdravotní stav (může se pohybovat mezi všemi třemi druhy vnímání, podle toho, jak na tom je.)
Uvědomělé vnímání (o těchto kategoriích přemýšlíme. Jak na tom jsou, v jakém jsou stavu, jaká je jejich kvalita, kolik jich je, nebo jak se jim daří.)
-
Vlastněné statky (aktuální množství kapitálu, majetku a informací (informace může být ve hmotné nebo nehmotné podobě součástí osobnosti))
-
Vztahy (všichni lidé, se kterými jsme nějak spjati)
-
Osobnost: část, které věnujeme vědomou pozornost (jak se vnímáme, jak myslíme, že nás vnímá okolí, jak my vnímáme okolí. Náš osobní status quo. To, na co, nebo kam směřuje naše soustředěná pozornost.) Osobní status quo se pohybuje mezi všemi třemi kategoriemi. V případě, když jej žijeme, je v bezprostředním vnímání. Když jsme jej odkryli/aktualizovali a osvojujeme si jej, je v uvědomělém vnímání. Nakonec když jej odkrýváme/aktualizujeme a rozhodujeme se jakým člověkem budeme, je v plánovaném vnímání.
-
Sny/přání (chvilkové záblesky, které se v závislosti na míře prožití mohou změnit v cíle/vize).
plánované vnímání (tyto kategorie nejsou, dokud se jich sami nesnažíme dosáhnout nebo vytvořit. Můžeme se k nim dopracovat, nebo dostudovat. Mohou být rázu vnitřního vnuknutí, podnětu z vnějšího okolí, nebo spontánní nálady.)
-
Cíle/vize (čeho chceme aktuálně v životě dosáhnout. Rozdíl mezi snem a cílem je ve zhotovených plánech, jak k nim lze dospět, a v jejich přesném určení a pojmenování. Rozdíl mezi přáním a vizí je v nebráněné schopnosti o ní mluvit s lidmi a probírat ji, ať už je známe, nebo ne. Pokud je cíl a vize jedno a to samé, je míra rozboru podřízena plánu.)
-
Osobnost plánující část (představa o tom jak, jakými nástroji a co chceme v naší osobnosti, nebo našem okolí v budoucnu rozvíjet. Nevypracované plány. Záměr konce naší cesty, příprava na smrt.)
-
Plány (zhotovené plány) (článek na téma plánování)
-
Činnost (v činnosti se odrážejí všechny tři kategorie. Způsob provedení činnosti záleží na obsahu naší nevědomé, podvědomé a vědomé složce osobnosti a z jakých podkategorií se daná činnost skládá. Činnosti můžeme provádět zcela automaticky, tak by mohla být v bezprostředním vnímání. Mohla by být i v uvědomělém vnímání, protože některé činnosti vyžadují vědomé soustředění. Ovšem ať už chceme nebo ne a jsme si toho vědomi nebo nejsme, vše, co člověk koná, koná s úmyslem dosáhnutí nějakého záměru. Ulevit či naplnit některé své potřeby, dosáhnout cíle, ukojit své touhy či dostát svým emocím. Naše činnosti tedy projdou nevědomě všemi složkami osobnosti, dále dalšími kategoriemi našeho aktuálního stavu, na kterých je činnost poskládána, následně člověk zpracuje svůj vztyčný bod, mozek určí, jaká je aktuální sada možností, které máme k dispozici pro naplnění záměru, následně vyhodnotí, která je podle něj nejlepší a poté člověk provede činnost. Tento proces probíhá ve zlomcích sekund, např. při psaní písmen tohoto textu, nebo při rozhodování, zdali chcete tyto slova dále číst, anebo nechcete. Proto zhruba 80% všech činností, které děláme, jsou plánované. Respektive jde o spletenec plánovaného, uvědomělého a bezprostředního vnímání, ovšem záměr výsledku činnosti je vždy z kategorie plánované vnímání, proto jsem dal činnost zde. Zbylých 20% jsou fyziologické potřeby, například toaleta. I když takový Sheldon Cooper si i toto plánuje, takže by se o tom dalo polemizovat. (seriál The Big Bang Theory).
Cíle/vize, osobnost plánující část a plány jsou jistou formou informací z uvědomělého vnímání. Jejich rozdíl, který je staví do kategorie plánované vnímání, je v tom, že obsahují záměr, který ještě nemáme, nebo nebyl ještě dosáhnut a na kterém se pracuje podle připraveného plánu.
-
Osud jednotlivce je budoucí sada možností úkonů
-
Abych Vám byl schopen popsat, jak tato sada vypadá, představte si plazmovou kouli. Když se nikdo nedotkne stěn této koule, tak její energetické výboje proudí všemožnými směry, a její energetický potenciál neopustí bariéry této koule. A takto vypadá osud člověka, který plně nevnímá svůj aktuální stav. Vidí směsici tisíců možností, ve kterých se neorientuje. A jeho výběr možností osudu pak zpravidla určují jiní lidé, buď nadřízení v práci, příbuzní, nebo partner či partnerka. Anebo vybírá zcela nahodile „co kdyby to bylo dobré, třeba mě to bude bavit“… Když si je ale člověk vědom svého aktuálního stavu, dojde ke změně. Tato změna se jmenuje požadavek od života. Požadavek od života představuje dotyk člověka na plazmové kouli. V následném okamžiku dojde k usměrnění energetického toku jedním směrem a co je hlavní, dojde k přesunu energetického potenciálu mimo bariéru této koule. Jak daleko dojde, záleží na síle požadavku od života a aktuálního stavu.
-
