Když pokračuje plynutí dnů, stává se někdy, že člověk na něco zapomene. Já osobně sice usiluji o to, ať mám vše poznačené. Někdy toho je ale tolik, že k tomu není prostor. Vždy tu ale zůstávají vzpomínky, ke kterým je prostor k vrácení. Proto se tento článek jmenuje vzpomínky. Vím, že vzpomínky jsou běžné jako téma hovorů. Diskuze, které jsou výsledkem sociálních potřeb kvůli sdílení emocí.
Něco jiného ale je, když se vzpomínky třídí a analyzují. Pro tento účel využívám techniku Memorial alleys. Pro mé klienty (market služeb) mám připravené jeho kompletní znění a můstr k jeho využívání. Tento článek se skládá na jeho základě.
Třízení vzpomínek je činností aktivního nakládání se zkušeností. Využívá se proto, ať se na nic nezapomíná. Aby jsme měli jasně přehledné naše dění dnů související s cíli. Během dnů se na sebe kupí myšlenky a vzpomínky promísené pocity a emocemi. Z nich vznikají nahodilé kombinace nápadů. Pro některé lidi, obdařené specifickou sadou dovedností je to požehnání. Ale pro většinu lidí tato klikatá cesta znamená nepřehledné kombinace možností.
Jak takové třízení myšlení probíhá? Je to vlastně jednoduché. Hlavní je disponování nějakým cílem. Mentální aktivita se skládá ze dvou kroků. První je o soustředění na směr a cestu k cíli. V druhém kroku se prochází vzpomínky od předchozího kroku k aktuálnímu stavu. Znamená to, že jeden den se promýšlí, jaká aktivita pro dosažení cíle je v pořadí. Pak plyne čas, během kterého se hromadí vzpomínky. Mísí se s pocity a vznikají nahodilé nápady. Poté je čas na druhou zastávku. V ní se vrací zpět k první zastávce a vytváří formu transcendence (odkaz se věnuje jiné formě transcendence). V hlavě se prochází celý slet událostí. To, co je v souladu s cílem se uchopí. Vzpomínky přivádějí vykonavatele cvičení do aktuálnímu stavu, důležité části se uchopí a zrealizují. Třízení vzpomínek vidím jako jednu z nejdůležitějších aktivit. Pomáhá člověku k orientování se v sobě a svém okolí. Proto ji věnuji aspoň krátký čas.
