Když si vzpomenu na všechno, co se odehrálo v mém životě, tak mě to činí velmi silným. Vrátím-li se ke článku, ve kterém popisuji počátek rozvoje mých exekutivních schopností1 a projdu všechno co jsem se naučil, vypadne mi z toho vědomost o třech druzích vedení:
Slabý styl vedení
Egoistický styl vedení
Správný styl vedení
Každý ze stylu vedení je velmi odlišný. Jeden z nich jsem v minulosti aplikoval, jeden aplikuji a minimálně, pod jedním jsem v životě fungoval.
Když jsem si jako malý kluk pokládal otázky, jak si zpříjemnit můj život na základní škole, dospěl jsem k dovednosti slabého stylu vedení. Tento styl vedení se vyznačuje absencí pro situaci požadující dostatečné opory/podpory. Vlastně když jsem byl malý, neuměl jsem si najít a říct o dostatečnou oporu u mých blízkých, a to zapříčinilo to, že jsem neměl dost sil a energie k nalezení správného cíle a udržení pozornosti k chodu za ním. Naštěstí jsem byl v procesu vývoje, takže štěstí v neštěstí bylo to, že pod tou tíhou sílila má vlastní vnitřní opora.
Tento styl vedení poté vychází z analytického posuzování emocionálních vah lidí v okruhu pozornosti. Vedení poté na základě toho, co na koho platí, zprostředkovává svým „následovníkům“ podněty, které jim přinášejí radost nebo pocit štěstí. Uvozovky v tomto případě dávám proto, protože vlastně následovníci jsou před vedoucím a oni vedou jeho. Vedení spočívá v tom, že těmto „následovníkům“ se tyto aktivity líbí, a proto svému „vůdci“ věnují pozornost. Proto taková skupina pluje nejasným směrem do neznáma. Tento styl vzniká za nepříznivých okolností, a tak se mezi účastníky nevytvoří správné vazby a je předem odsouzený k plutí nevhodným směrem, na vlně nevole s vidinou štěstí. V ideálním případě tohle ztroskotá ve správné chvíli, aby mohlo dojít k transformaci. Pokud to však nenastane, pokračuje to dále a tento typ „vůdců“ můžeme vidět např. v politice jako členy populistických stran. Takový politik řekne a udělá cokoliv, na kohokoliv hodí jakoukoliv špínu, i která není pravdivá, jen aby budil dojem, že je tak dobrý, že má na cokoliv a kdykoliv řešení, místo toho, aby se držel vlastního cíle a rozvíjel svou strategii.
Když se vrátím k vlastní zkušenosti, uvědomil jsem si chybovost tohoto druhu směřování zhruba v mých devatenácti letech. A tak začal můj vlastní proces transformace. V té době už jsem byl prakticky na konci možností, kam tohle může vést. Prodělal jsem uvnitř mě obrovskou změnu, kterou jsem vtesal do kamene mého osobního statusu quo (osobní poslání), a kterou chci přinést světu. Tato transformace vede ke třetímu stylu vedení. Pro jeho dosáhnutí je zapotřebí značná mentální a duševní vyspělost, kterou lze získat pouze zkušenostmi. Je to cesta rozvoje při souladu s pravým já2. Tím, že člověk dělá, a rozvíjí vlastní intuici. Vypěstováním vnitřní síly, rozvíjením skrze překonávání překážek a řešení problémů, nebo tvrdou transformací, či vzděláváním a věkem. Jeho vrchol se vyznačuje definovaným strategickým cílem, disciplínou, vlohami a neochvějnou houževnatostí. Není příliš velké množství lidí, kteří se k tomuto dostanou.
Stylem správného vedení se silnou vůlí bez několika částí, jako je strategický cíl, se vyznačuje velké množství lídrů. Nejčastěji východní duchovní vůdci. Správnými principy se dá obohatit meditací3 a vhodnou podporou okolí daného vůdce. Ve světě se nejčastěji setkáme s vedením napůl správným a napůl egoistickým.
S egoistickým stylem vedení je to různé. Záleží na podmínkách, za kterých se dané ego vyvinulo. Může vést velmi špatnými směry, a těmto vůdcům říkáme diktátoři, ale i také pro společnost nijak nezávadným směrem.
Hlavními rozdíly mezi styly vedení jsou v tom, z čeho pramení jejich motiv, kam zapadá cesta procesu naplnění a směr přizpůsobení.
U slabého stylu je motiv nejasný, zpravidla však zbavit se příkoří a je poháněno na vlně emocí. V tomto stylu nejde o naplnění, ale o přeplnění psychické nádrže člověka, a vůdce přizpůsobuje sebe zájmům jeho prostředí. Výsledkem toho je krátkodobý pocit štěstí lidí na všech stranách, ale bez dlouhodobé strategie je to cesta k úpadku.
U správného stylu vedení je motivem různá oblast rozvoje lidí, nebo přímo společnosti. Cesta naplnění směřuje k růstu společnosti a rovnováze. K přizpůsobení zde nedochází. Jde o stabilní rozvoj podložený trpělivostí a optimalizaci chodu růstu při vývoji aktuálních podmínek okolí. Výsledkem je kontinuální růst.
U egoistického stylu vedení je motivem nasytit vlastní ego. Egoistický vůdce přizpůsobuje okolí na které dosáhne vlastním osobním zájmům. Zpravidla jde o ryze sobecký a často bezohledný styl vedení. Výsledkem je nerovnováha, a často silný úpadek za hranicemi egoistického lídra. V dlouhodobém horizontu i podkopání vlastních nohou. Pokud dostatečně nevyspěje tak dochází ke směřování k slabému stylu vedení. Výsledky tohoto stylu vedení můžeme vidět a cítit všude kolem sebe. Pozvolný rozpad ekosystému.
Když nad tím tak přemýšlím, tak mezi slabým a egoistickým stylem vedení existuje jen velmi tenká linie.
Však správný styl vedení je na hony vzdálený. Proto se nejčastěji setkáme s kombinací egoistického a správného stylu vedení. Je duševně i mentálně vyspělé, ale neprošlo žádnou, nebo jen minimální krizí. Takže nemělo zapotřebí projít procesem zbavení se negativních dopadů na ego, které je úložištěm vzorců chování. Aby se mohlo správné vedení projevit v plné síle, je nutné odložení ega stranou. Někde jsem slyšel přímo pojem smrt ega, kdy duševní síla člověka potlačí veškeré mechanizmy ega, a ego zanikne.
1Článek kde píšu o rozvoji mých exekutivních dovedností k přečtení zde. Článek je také součásti cesty představení produktu Stratég.
2Článek ve kterém se věnuji tématu pravého já, a dalších složek kognitivního ramce člověka k přečtení zde. (článek 8.8. 2022 prošel menší aktualizací)
