Publikováno 16.8. 2021, doplněno 3.11. 2022
Plánování je výsostnou schopností člověka, jediného námi známého živého tvora, který ji ovládá. Je výsledkem myšlenkových procesů, které se dějí v neokortexu – vývojově nejmladší části mozku.
S pojmem plánování je spojen pojem time-management. V českém překladu řízení času. Krásný termín. Dává člověku pocit moci nad časem. V základu však čas jako takový neřídíme. Řídíme pouze to, jakými činnostmi čas vyplníme, případně jak vhodně přerozdělujeme úkoly abychom do určitého termínu dosáhli určitého cíle a výsledku. Je to jednoduché. Nemůžeme rozhodovat, jak plyne čas. Nemůžeme rozhodnout, že se zpomalí, či zrychlí, nebo dokonce zastaví. Toto prostě nelze.
Ale předpokládáme, či předvídáme, nebo plánujeme, co bychom si přáli, aby se dělo. Čas vždy plyne stejně, nezávisle na tom, jak si to my přejeme.. Naše možnosti jsou omezené. Plánujeme na základě předchozí zkušenosti. Rozhodujeme kolik času potřebujeme na základě minulých poznatků k dosáhnutí určitého cíle. Pokud jsme takovou zkušeností ještě neprošli, pouze odhadujeme kolik času pravděpodobně bude k dosažení cíle zapotřebí. Tedy neřídíme čas. Usilujeme o efektivní nakládaní s časem. Propočítáváme kolik času bude potřeba, a rozhodujeme jaký časoví úsek využijeme. Proto já osobně používám raději termín systém plánování.
Základ této myšlenky vychází z hlavy Timothyho W. Gallweye, tvůrce Inner Game. Já ji pouze popisuji vlastními slovy. Každopádně označení nástroje není podstatné, důležité je, aby si lidé rozuměli, a aby byly nástroje životaschopné.
Plánování času je klíčovou dovedností každého efektivního člověka. A přesto ji jen málokdo alespoň v nějaké základní formě využívá. Bez správného plánování vzniká krizový management, a lidé, kteří neplánují, jsou často viděni jako nespolehliví a nezodpovědní. Jako takový základní nástroj pro plánování je vhodný tzv. buzer lístek. Je určený pro boj s prokrastinací a ideální pro tvorbu návyku. Kvalitní návyky jsou zapotřebí ke vstupu do skutečné efektivnosti. Protože návyk je základem k udržení procesu plánování. Potíž na začátku plánování je v absenci výsledků. Člověk jenom cítí, jak stále něco dělá, ale s dojmem, že to nikam nevede. Je to dáno tím, že když člověk neplánuje, kupí se mu cíle, u kterých na začátku plánování nevidí konce. A teprve po čase, až se vším prokouše, sklízí první plody. Pro překonání cesty k dosažení prvních výsledků je zapotřebí psycho-mentální transcendence.
V případě potřeby mám pro klienty připravený dokument na téma plánování. Jeho předání je ale podmíněno ještě dalšími faktory. Pro představu k čemu může tento dokument přivést, přikládám odkaz, ve kterém nalezneš schéma mého pokročilého systému plánování. Schéma je vytvořené pouze za účelem tohoto článku. Já o něm takto nepřemýšlím, jde proto pouze o teoretickou reprezentaci mých myšlenkových procesů. Tím ale netvrdím, že ho znám zpaměti v celém svém rozsahu. Takový systém se neprodává, ani ti ho nikdo nedá. Člověk si jej musí buď vytvořit, anebo mu může být předaný. Systém plánování totiž tvoří tři základní věci:
-
Obsah: bez obsahu orientovaného na záměr, jde pouze o prázdné bublinky a čisté listy
-
Člověk: který rozumí všem vztahům a principu funkčnosti
-
Proces: systém plánování dělá jeho chod, kontinuální vývoj
Proces je klíčový. Kdyby teď dal někdo někomu nějaký systém plánování, a řekl mu ať se hned o všechno stará, tak by se všechno rozpadlo. V případě, kdyby šlo o opravdu pokročilí systém, už by to ani nešlo dát dohromady. Můj systém plánování byl jiný v době, kdy jsem zveřejnil, že o něm píšu. Byl o něco jiný v době, kdy jsem o něm psal, a je znovu jiný v době, kdy čtete tyhle řádky.
_______________
Doplnění:
Je za mnou nejnáročnější část mé pouti. Základy jsem položil a nyní se věnuji procesu rozvoje a optimalizace. V rámci toho doplňuji tento článek. Ve vztahům k časovým úsekům máme dvě dimenze s celkovým součtem čtyř proměnných hrající klíčovou roli při plánování. Ty nám umožňují pevné stanovení toho, jak plánujeme. Když člověk neplánuje jsou dostupné pouze dva faktory, když plánuje tak všechny čtyři.
Dimenze jasná:
-
Faktor první: tady a teď. Z hlediska plánování to jsou pouze jevy které jsou zřejmé a dostupné z vjemů, úvah a právě probíhajících situací.
-
Faktor druhý: Možnosti reakce a rozhodnutí. Jedná se o činnosti které můžeme uskutečnit na základě faktoru prvního.
Dimenze nejasná:
-
Faktor třetí: Informace třetího řádu1. Jsou to informace které se ukrývají mezi výsledky a následky faktoru druhého a čtvrtého. Jsou to informace které nejsou dostupné do doby než se k nim dojde v procesu realizace praxe. Jsou známé až když dojde k vyhodnocení, rozboru a zjištění. Můžeme pouze předpokládat jaké možnosti za jakých okolností můžou nastat. Ovšem nikdy nemůžeme říct „tohle na 100% nastane pokud uděláme tohle“ (pokud se tedy nejedná o opakované události u kterých je výsledek předem jasný). Při plánování je dle mého názoru kvůli tomuto faktoru nutné připisovat až 50 % navíc k času potřebného pro realizaci. 20% spontánní vlivy (dění ve společnosti a vnitřní vlivy jednotlivců (nemoci, vyčerpání apod.)) 30% jevy které nebyly při plánování vidět. Čím jsou zkušenosti rozvinutější tím je toto procento nižší.
-
Faktor čtvrtý: Informace čtvrtého řádu. Jsou to dlouhodobé cíle a strategické milní. Jejich jasný popis. Smysluplné, měřitelné, dosažitelné, realistické, hodnotitelné.
Kvůli jevům těchto faktorů se při plánování postupuje ve zpětném procesu. Ne co můžeme teď udělat a doufejme, že někam se posuneme (to děláme když se rozhodujeme v krátkodobých úsecích, ne při plánování). Ale kam se chceme posunout a co musíme nejdřív split pro to, abychom dosáhli toho, co chceme.
Když teď shrnu všechno to, co se v rámci procesu realizace praxe v Progress zone děje všechno posunu a vytvořím následující vztahy.
-
Rozvoj dovednosti plánování: já – k sobě/ První série zámků2
-
Rozvoj komunikačních dovedností: já – k lidem/ Druhá série zámků3
__